Na začátku to byla touha pokračovat dál ...
Byli jsme obyčejná parta kamarádů, kterou však něco pevně spojovalo, a to prožité dětství a chuť trávit spolu čas, bavit se a v neposlední řadě láska k folkloru, která se v nás zrodila během prožitého dětství v Popovjánku a sílila v okamžiku, kdy jsme se postupně účastnili popovských hodů jako chasa. Kdy jsme každý rok prožívali krásné měsíce plné příprav, zkoušek, které vyvrcholily pro mnohé z nás jedním z nejkrásnějších víkendů v roce. Pro nás, starší účastníky, býval skvělý pocit, když jsme viděli nadšené tváře všech těch, co se zúčastnili hodů poprvé, tvrdě dřeli, učili se tancovat a nevěřili v úspěch a ani v to, že by je to nakonec mohlo vůbec chytnout.
A tak nechybělo mnoho a na světě byl nápad založit sdružení, které by v obci pomáhalo udržovat tradice. My, skalní příznivci, jsme věděli, že to je pro nás právě ten způsob, jak si to krásné, a to co máme tolik rádi prodloužit na celý rok.
A tak 8. 6. 2006 proběhla ustanovující schůze a svět poprvé spatřilo nové sdružení s názvem: "SPOT Slunéčko". I když nyní se nám neřekne už víceméně jinak než SPOŤÁCI.
Začátky pro nás rozhodně nebyly jednoduché. A to i z důvodu, že ať už spojíme to, že pro nás všechny toto bylo svým způsobem něco nového, když vezmeme v potaz realizaci a potřebnou koordinaci na všem se dohodnout, aby vše klapalo jak má a rovněž i to, že v dnešní hektické době je najít si dostatek času, a popravdě je ho zapotřebí slušné množství, velmi obtížným. Ale postupně jsme se do všeho dostávali a zjistili jsme, že čas a úsilí, které při každém nápadu a jeho realizaci vynaložíme, se nám vrací v podobě nadšených tváří či milých slov po vydařené akci. Stalo se pro nás potěšením vidět usměvavé tváře lidí kolem sebe při pořádání různých akcí, které se vztahují k lidové kultuře a obnově tradic. Ty zde po mnoho let před námi udržovali naši předci – naše babičky, dědečkové.. a my i jim tímto rádi dáváme najevo, že i díky naší činnosti tyto tradice mohou žít s námi dál..
Během roku naše sdružení pořádá již hodně akcí, jsou to ty akce každoroční (např. fašank, májová beseda u cimbálu, předhodová zábava, tradiční slovácké hody s právem, dozvuky), ale taky jsou tu akce, které vznikají jako nápady z našeho středu a kterým se snažíme vdechnout život – jako třeba 1. ročník Jarmarku řemesel, který se uskutečnil poprvé v roce 2008 a setkal se s nečekaným a u nás nebývalým ohlasem. Rovněž jsme v témže roce uspořádali několik hodin výuky vázání kunovického úvazu turčáku spolu s besedou o údržbě krojů. A v zimě jsme celou dědinu pozvali na soutěž: „Zpívá celá dědina“, kdy i tady účast přesáhla naše očekávání.
Rovněž během roku nás můžete potkat na akcích ostatních složek Popovic, kde většinou vypomáháme – ať už se jedná třeba o Pohádkový les, Mikulášský karneval či Noc s Andersenem.
A co finance, které se nám podaří nahospodařit? Tyto jdou do akcí, které nejsou výdělečné jako je třeba Putování po místních památkách, které proběhlo v létě roku 2008 i spolu s autorským čtením pana Jilíka, již výše zmíněná výuka vázání šátků atd. Ale v té největší míře jdou do nakoupení potřebných krojových součástí, kterých je bohužel nedostatek a jejich pořízení je hodně obtížné a finančně náročné. Protože přijde chvíle, kdy tato možnost, a to i díky vymírání těch, co ještě toto umění ovládají, již dostupná nebude.
Myslím si, že za tu dobu, co naše sdružení vzniklo, je za námi vidět kus cesty, kterou jsme se vydali a že naše úsilí a snaha již vykouzlila úsměv na mnoha tvářích a zahřála nejedno srdíčko.